AirPods Pro. Možnost zapnout si ticho.
AirPods jsem si původně koupil jako první dražší bezdrátová sluchátka. Dnes je používám několik hodin denně a jejich největší předností pro mě není ani zvuk, ani USB-C. Je to možnost nasadit si je a na chvíli vypnout svět kolem sebe.
Než jsem si pořídil svoje první AirPods, vystřídal jsem několik různých bezdrátových sluchátek. Většinou šlo o modely někde do 1 500 korun a nijak zvlášť jsem neřešil, jestli by mělo smysl investovat do sluchátek výrazně víc.
AirPods byly první.
Kdy přesně jsem je koupil, už dnes vlastně nevím. Bylo to ještě přes starý e-shop iSTYLE a po přechodu na nový už svou původní objednávku v historii nedohledám.
Vím ale, že měly ještě Lightning.
A fungují dodnes.
První AirPods vlastně pořád máme
Když jsem později přešel na AirPods Pro, původní AirPods po mně zdědila přítelkyně a používá je dodnes.
Což je zároveň docela dobrá připomínka toho, že ne každou elektroniku je nutné po pár letech automaticky poslat do důchodu.
Jediným trochu otravným pozůstatkem jejich stáří je Lightning.
V domácnosti, kde postupně skoro všechno přešlo na USB-C, se z něj stal konektor, kvůli kterému musíme stále držet jeden nebo dva kabely navíc. Když si přítelkyně svůj Lightning kabel zapomene vzít, není už zdaleka tak samozřejmé někde jiný najít.
Moje současné AirPods Pro 2 už tenhle problém nemají. Mají USB-C i bezdrátové nabíjení.
Ani jedno ale nebylo důvodem, proč jsem si je koupil.
Chtěl jsem ANC
Nákup AirPods Pro byl vlastně docela impulzivní.
Žádné dlouhé porovnávání parametrů ani týdny rozhodování mezi několika modely. Předcházelo mu hlavně moje nadšení z aktivního potlačení hluku.
Chtěl jsem ANC.
A právě tahle funkce, která mě tehdy přesvědčila ke koupi, je po několika letech pořád tím, co bych na AirPods postrádal úplně nejvíc.
AirPods používám reálně několik hodin každý den a dnes si bez nich skoro nedokážu představit cestování MHD, kterým jezdím téměř denně.
Nasadit si sluchátka a jednoduše si zapnout ticho je pro mě malý luxus, který si můžu dovolit i uprostřed plného vagónu.
Podcast. Hudba. Nebo prostě ticho.
Nejčastěji přes AirPods poslouchám podcasty.
Pokud už se nechci soustředit na mluvené slovo a potřebuju spíš vypnout, pustím si hudbu. Žánr v tomhle případě příliš neřeším, záleží hlavně na náladě.
A někdy nechci poslouchat vlastně nic.
Právě možnost odříznout část okolního hluku bez nutnosti přehlušovat ho hlasitou hudbou je jedna z věcí, na kterou jsem si za tu dobu zvykl možná až příliš rychle.
AirPods mají ale ještě jednu mnohem banálnější každodenní výhodu.
Když přijde na bezmyšlenkovité scrollování telefonu, nemusím se bát, že se mi nějaký Reels rozhodne začít hrát nahlas na celý vagón.
I to se počítá.
Nechci být vždycky odříznutý
ANC přitom nepoužívám neustále.
Prakticky stejně často mám AirPods přepnuté do režimu propustnosti.
Když potřebuju být ve střehu, vnímat provoz, lidi nebo jednoduše vědět, co se kolem mě děje, nechám okolní svět projít dovnitř a hudbu mám jen jako podkres.
Podle situace tak můžu během pár sekund přejít od téměř úplného odstřižení od okolí k přesnému opaku.
A právě kombinace těchto dvou režimů je pro mě možná důležitější než samotná kvalita zvuku.
Největší výhoda Applu
Vyšší cenu Apple produktů jsem ochotný akceptovat mimo jiné kvůli tomu, jak spolu jednotlivá zařízení fungují.
U AirPods je to krásně vidět.
Doma je můžu mít nasazené při práci na Macu. Potom vezmu do ruky iPhone a následně si sednu k Apple TV.
A vlastně nemusím řešit nic.
AirPods průběžně hrají z toho zařízení, které právě používám. Nemusím chodit do Bluetooth, odpojovat je od jednoho zařízení a připojovat k jinému.
Prostě fungují.
A přesně tohle je podle mě jeden z největších benefitů celého Apple ekosystému.
Není to jedna konkrétní funkce, kterou bych mohl ukázat prstem.
Je to spíš absence všech těch malých kroků, které nemusím dělat.
Nejsem audiofil
Kdybych byl audiofil, pravděpodobně bych po AirPods jako první volbě pro poslech hudby nesahal.
Jenže audiofil nejsem a ani si na něj nechci hrát.
Pro moje použití — podcasty, mluvené slovo, hudbu jako podkres a k tomu ANC — mi AirPods vyhovují nadmíru.
Nemám proto potřebu experimentovat s jinými značkami, přestože je dnes bezpochyby z čeho vybírat.
AirPods mi dávají smysl jako celek.
Zvuk, ANC, režim propustnosti, pohodlí a propojení s ostatními zařízeními, která používám.
Jeden AirPod na 100 %.
Druhý skoro mrtvý.
Jedna věc mě na nich ale dokáže bytostně naštvat.
Občas se stane, že jedno sluchátko v pouzdře nesedne úplně správně na nabíjecí kontakty.
Nejhorší na tom je, že na pohled nemusí být vůbec poznat, že jste ho vložili jinak než druhé.
Pouzdro zavřete a jdete dál.
Když AirPods příště vytáhnete, jedno má sto procent. Druhé zůstalo přesně na stavu baterie, se kterým jste ho před několika hodinami do pouzdra vložili.
Občas mě zachrání widget baterie na iPhonu. Všimnu si toho včas, hodím sluchátko na pár minut zpátky do pouzdra a situaci zachráním.
Mockrát jsem na to ale přišel až ve chvíli, kdy mi jedno sluchátko umřelo v půlce podcastu, který zrovna hltám.
A to mě dokáže fakt vytočit.
Taky se vám někdy stane, že vytáhnete AirPody z krabičky a zatím co jeden je nabitý, ten druhý ne? 🤔 #secondtime #nojuice #airpods https://t.co/7AhtpDYstF
— Petr Bělík (@petrbelikcz) August 30, 2021
Bez obalu
Ze začátku jsem nabíjecí pouzdro nosil ještě v ochranném obalu.
Časem jsem od něj upustil.
AirPods často nosím jen tak v kapse u kalhot a u tak malého „oblázku“ je znát každý milimetr navíc. Pouzdro už proto používám tak, jak je.
Baterie po několika letech každodenního používání objektivně asi trochu zabrat dostala, ale v běžném provozu mě zatím nijak neomezuje.
Mám aktivované optimalizované nabíjení a hlavně jsem si postupně vytvořil jednoduchý návyk.
Kdykoliv AirPods chvíli nepotřebuju, vrátím je do pouzdra.
Stačí několik minut a můžu je znovu nasadit. Tímhle způsobem je během dne udržuju prakticky pořád dostatečně nabité a málokdy přemýšlím nad tím, kolik procent baterie mi ještě zbývá.
Pokud tedy obě sluchátka v pouzdře skutečně sedí na kontaktech.
Koupil bych si je znovu?
Ano.
A vlastně bych nad konkurencí příliš nepřemýšlel.
Pokud by moje AirPods Pro zítra definitivně odešly a na trhu byla aktuální generace s další ještě daleko před sebou, koupil bych tu současnou.
Pokud by ale nový model byl takzvaně za dveřmi, pravděpodobně bych těch pár týdnů nebo měsíců vydržel a počkal si rovnou na „to nejlepší“.
Hlavně kvůli ještě lepšímu ANC.
Protože kdybych měl říct jedinou věc, která by mi po prvním dni bez AirPods chyběla nejvíc, nebyl by to zvuk, automatické přepínání mezi zařízeními ani USB-C.
Byla by to možnost sednout si do MHD, nasadit sluchátka a jednoduše si zapnout ticho.
EDC / 02
Apple AirPods Pro 2 · USB-C
